Skončení pracovní poměru

Pracovní poměr končí v souladu se zákoníkem práce nejčastěji na základě právního úkonu zaměstnavatele nebo zaměstnance.

Jeli tento právní úkon dvoustranný, jde o skončení pracovního poměru dohodou

  • Dohoda o rozvázání pracovního poměru se uzavírá písemně, jinak je neplatná. Pokud zaměstnanec požaduje uvést důvod skončení pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen důvody uvést

Při jednostranném právním úkonu zaměstnavatele nebo zaměstnance jde o skončení pracovního poměru

  • Výpovědí, kterou může rozvázat pracovní poměr jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníku, jinak je neplatná. Výpovědní doba je stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce
  • Okamžité zrušení pracovního poměru může jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Každý z nich tak může učinit jen ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu pro toto opatření dověděl, nejpozději do jednoho roku poté, co tento důvod vznikl
  • Zrušení pracovního poměru ve zkušební době zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu
  • Pracovní poměr na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby
  • Skončení pracovního poměru na základě úředního rozhodnutí. U cizinců nebo osoby bez státní příslušnosti končí pracovní poměr, pokud k němu nedošlo již jiným způsobem, rozhodnutím o zrušení povolení k pobytu, vyhoštěním nebo uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání.
  • Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance

 pracovní právo